Cyklista dohoní Brita, aby probral své vzpomínky na nošení Malliot Jaune 25 let na
Tour de France letos navštíví Brusel a hlavní město Belgie položí žlutý koberec, aby přivítalo největší cyklistický závod při historické příležitosti. Tento rok si připomínáme 100 let žlutého trikotu a také, což je důležitější pro malý národ milující frity, 50 let od doby, kdy ten největší, Eddy Merckx, vzal domů svého prvního Malliota Jauna, jednoho z pěti rekordů za celou svou kariéru.
Letošní rok není významnou příležitostí jen pro Belgičany, ale také pro nás Brity, kteří budeme slavit naše vlastní výročí.
Je to už čtvrt století, co Sean Yates v roce 1994 na Tour de France jel do žluté barvy a stal se třetím Britem v historii, který oblékl nejikoničtější cyklistický dres.
Cyklista nedávno dohonil Yatese, aby si popovídal o tom, jak vzal žlutý, jak přišel o dres a kde se ten dres teď nachází.
Cyklista: Je to 100. výročí žlutého trikotu a 25. výročí, co jsi ho nosil, co si z toho dne pamatuješ?
Sean Yates: Ten rok byl obzvláště výjimečný, protože Tour přijela na několik etap do Velké Británie. Po cestě do Británie ve Francii jsem byl na vysoké úrovni. Byla to nejdelší etapa závodu a na začátku závodu jsem se cítil dobře, vlastně jsem se cítil dobře celý rok.
Den, kdy jsem jel na žlutou, byla nejdelší etapa závodu v roce 1994, ale docela nenápadná, dokud do cíle zbývalo 25 km. Najednou to ožilo, a protože to bylo dlouhé, lidé byli unavení. Skočil jsem do přestávky s Frankie Andreu a dostali jsme mezeru v pelotonu.
Všichni jsme začali hned jezdit, protože tým žlutého trikotu vynechal. V této skupině byla spousta velkých hitterů, Gianluca Bortolami, Djamolidine Abdoujaparov, všichni silní jezdci a všichni s plným nasazením.
Jeli jsme spolu, protože jsme všichni měli v této skupině své vlastní zájmy, a pak Bortolami skočil sám.
Nevěděli jsme, jak blízko byl Bortalami ke žluté. Myslel jsem, že hlavním nebezpečím je peloton a Johan Museeuw, který byl ve žlutém, za ním. V dnešní době by DS v rádiu varovala před Bortolami.
Když odskočil, všichni se najednou o mě a Frankieho opřeli, protože jsme měli početní převahu.
Šli jsme do pekla pro kůži, abychom tu partu drželi pryč, a tím jsme trochu přivedli Bortolamiho, který pravděpodobně netušil, jak blízko k dresu je, a nakonec jsem dres vzal o jednu sekundu.
Ačkoli až po večerních výsledcích jsme si všimli, že jsem dres vzal jen o vteřinu.
Cyc: Jaký to byl pocit obléknout si žlutý trikot, pravděpodobně největší výsledek vaší kariéry?
SY: Tour je jediný závod, o kterém každý ví. Když lidem řeknu, že jsem ten závod vedl a nosil jsem žlutý, pak je to něco jako ‚musí být napůl slušný, to není snadné‘.
Žlutou jsem také dostal ve 13 letech jako profesionál, takže to bylo vhodné vyvrcholení mé kariéry, zvláště když jsem věděl, že mi nezbývá moc času a že tolik času trávím jako domácí prací pro ostatní, taky.
To, že jsem si vzal dres, se také dostal na titulní stránku deníku, takže to byla docela velká zpráva, když vezmeme v úvahu, že to tady nebyl velký sport, jako je tomu dnes. Veřejnost možná nemusela nutně sledovat zbytek závodu, ale věděla, co jsem udělal.
Ačkoli musím říct, že to nebylo vítězství v závodě, tak mě nenadchlo zvednutím paží k vítězství.
CYC: Došlo také k nějaké kontroverzi ohledně toho, jak jste druhý den přišli o dres?
SY: Dres jsem převzal z Museeuw asi o 10 sekund. Další den se konaly průběžné sprinty o časové prémie, na které se zjevně chystal.
Phil Andersen se mi snažil pomoci v soutěži a zjevně tam byl trochu argy-bargy, který se snažil zablokovat Museeuw. To se nelíbilo Museeuwovu spoluhráči Rolfu Sorensenovi, tak mě stáhl za dres a hodil zpět, což znamenalo, že jsem nemohl závodit ve sprintu.
Z mého pohledu to ale nebyl tak velký problém, protože Museeuw byl stejně sprinter, takže jsem vždycky tlačil do kopce, abych ho porazil.
CYC: O 18 let později jste dovedl Bradleyho Wigginse k historicky prvnímu vítězství na Tour de France v Británii. Jak zvláštní to byl pocit?
SY: Lepší scénář byste napsat nemohli. Vždy budu prvním Britem, kterému se podaří prvního Brita, který vyhrál Tour de France. To je v historických knihách.
Závodili jsme spolu každý závod toho roku. Byla to správná hra a on byl plně oddaný a já jsem byl na misi, abych mu pomohl dosáhnout tohoto cíle.
Ten celý rok se prolíná v jeden, nemohli jste sedět a užívat si to, ale měl jsem vášeň dělat tuto práci. Bylo to vyvrcholení mé kariéry jako DS, tehdy jsem byl na svém vrcholu.
CYC: Nakonec jsi prodal svůj vlastní dres Wigginsovi, což ti později pomohlo v životě.
SY: Jak se ukázalo, dal jsem Bradovi pár dresů, ale pak chtěl moje žluté, které jsem mu nakonec prodal.
O šest měsíců později jsem měl ošklivou nehodu. Prošel jsem NHS kvůli léčbě, podstoupil jsem nějaké operace a pak jsem měl na výběr počkat dva roky, než budu úplně vytříděný, nebo jít soukromě.
Ovlivňovalo mě to, tak jsem na to použil peníze ze žlutého trikotu. Vždy se zdráháte utrácet peníze, ale ve skutečnosti to byly jen peníze, které jsem dostal za prodej kousku látky.
