Intimní portrét moderního profesionálního pelotonu a jezdců, kteří si potrpí na naši zábavu, s knihou Camille McMillan 'Circus'
Superhrdinové jedoucí na úžasných nejmodernějších strojích skrz některé z nejdramatičtějších krajin na Zemi. Pro nezasvěceného je svět profesionálních motocyklových závodů – jak je nám představen v celé své uhlazené marketingové slávě – opojný. Je snadné se nechat oslepit jeho oslněním, vidět jen lesklý povrch nablýskaných motorek a zářivě zbarvený clobber. A i když na tom všem není nic špatného, stejně jako na většině věcí v životě, všechno se stane mnohem zajímavějším, když se ponoříte trochu hlouběji a dostanete se za bezprostřední, zjevné a povrchní.
Circus: Inside the World of Professional Bike Racing je kniha, která to skvěle vystihuje. Sestavil fotografka Camille McMillan a spojuje některé z nejpůsobivějších snímků, které kdy byly o tomto sportu pořízeny, a odhaluje jeho zajímavou, jen zřídka zobrazovanou realitu. Uděláme si čas na přemýšlení o několika fotkách z této mimořádné knihy…
Jaro
Tento snímek Michaela Barryho z týmu Sky, pořízený v běžném hotelovém pokoji, daleko od davů a televizních kamer během Tour de Suisse v roce 2012, nám umožňuje nahlédnout za stíny. Se svýma strašidelnýma očima a napůl vyhladovělým tělem vypadá spíš jako vězeň než jako profesionální jezdec. Jak říká David Millar o profesionálním životě ve svém úvodu ke knize: ‚Velmi málo z nás dostalo to, co jsme měli očekávat.‘
„Je to všechno tak nevkusné,“říká Camille o nehodě na Paříž-Roubaix v roce 2011.„Martine Reimer a Romain Zingler, je to tak pomalá havárie, že se jen tak zamotali. Existuje mnoho pomalých havárií, které způsobují spíše podráždění než poškození. Miluji trapné chvíle na cyklistice.‘
Život na otevřené silnici je paradoxně klaustrofobický. Stejné tváře na závodech, v hotelech, v paddoccích celé týdny. Navzdory rivalitě a dusivému nedostatku soukromí – nebo možná právě proto – si jezdci vypěstují intenzivní intimitu, která je v jiných sportech neznámá. Tento jezdec je zde zachycen před Kuurne-Brusel-Kuurne, jak pomáhá spolujezdci s obsahem kapsy.
Léto
Jezdci projíždějí ulicemi, které se od začátku Le Tour před 113 lety změnily jen málo. Pak většinu jezdců tvořili Francouzi a jejich motorky jednorychlostní ocelové bestie. Dnes pocházejí z celého světa na high-tech karbonových divech. „Jezdci se stále přibližují dost blízko, aby ucítili rosé z dechu diváků,“říká Camille.
Chrisu Froomovi v roce 2013 tleskali na francouzské špičce vlajkami mávající Britové, natočeno televizním vrtulníkem a fanoušky cyklistiky v retro sadě s chytrými telefony. Mohla to být jedině Tour de France. „Celý den jsem byla na horách,“vzpomíná Camille, „u památníku Tommyho Simpsona a pak dorazil závod. Právě tady si Froome účinně zajistil svůj žlutý trikot.‘
Stejně jako obvyklé transparenty a transparenty jsou silniční graffiti často vymazávány asf altem, aby odváděly pozornost, kritizovaly, povzbuzovaly nebo zesměšňovaly jezdce, sponzory nebo dokonce politiky během Tour. To vše přispívá k myšlence, že na několik krátkých týdnů cyklistika znovu získala silnice svým vlastním výrazně anarchickým způsobem. Proč zábavné kalhoty pro Frooma? ‚Nemám tušení!‘přiznává Camille.
‚Potkala jsem toho chlapa v kalhotách dřív,‘prozrazuje Camille. „V té fázi měl na sobě oblečení. Netušil jsem, že když jsem ho později viděl, že on a ten druhý poběží v tomhle oblečení.‘Všimněte si také, jak soustředění jsou jezdci – úplně nevšímají si škodolibosti kolem sebe. Znovu, abych citoval Millara z předmluvy: ‚Když jsi v tom, nevidíš to.‘
„Možná je to nejslavnější závod ve světovém sportu,“říká Camille, „ale povrch silnice je šokující. Ne, že by to zastavilo vítězství Marka Cavendishe na něm – v roce 2012 měl na sobě svůj oblíbený dres, dres mistra světa. Nadšení z dokončení Le Tour brzy vyrovná deflace ukončení Grande Boucle [nebo ‚Big Loop‘] na další rok.'
Podzim
„Vidět Cava na sobě duhový dres svého mistra světa na Caerphilly Mountain, připadalo mi to jako v kontinentální Evropě,“říká Camille o tomto okamžiku na Tour of Britain 2012. „Neuvěřitelný bzukot. A přitom velmi britský.‘Zranitelnost jezdců je také hmatatelná. Je těžké si představit jiný sport za mega peníze, kde můžeme my obyčejní lidé tak blízko k superstars.
Camille: „Temná obloha přichází do Anglie. Průvod. Banditská země, žádní diváci. Počasí bylo nevlídné, další den byl závod zrušen. Tým Sky to dával trochu dobře. Vrtulník vypadá na mém objektivu jako moucha.‘Ani v tak odlehlé části světa není úniku: všudypřítomná helikoptéra je připomínkou toho, že se svět dívá.'
I když nezávodí, není úniku před veřejnou kontrolou. Pouze bariéra dělí tyto jezdce od fascinovaných fanoušků, když se čistí v prostoru menším než většina výběhů pro zvířata. „Ukazuje to, jak je to „na ulici“pro menší týmy,“říká Camille. ‚Prostě se do toho pustí. Žádné týmové autobusy, diváci jdoucí kolem – dívají se na své kousky.’
Tento snímek Marka Cavendishe je připomínkou toho, že Cav a spol – i když jsou často zobrazováni jako nadlidé – jsou stejní jako my ostatní. „Zeptala jsem se ho, jestli můžu použít tuhle fotku,“říká Camille. ‘Řekl: ‚Žádný problém, dokud nevidíš moje šmejdy.‘
Zima
V zimě profesionálové opouštějí Evropu a míří k tomu, čemu Camille říká okraje, přičemž závody se konají na neobvyklých místech, kde se objevují stále surrealističtější fotografické operace.„Nikdy předtím jsem před hotelovými dveřmi neviděla jízdní kola,“říká Camille o tomto snímku pořízeném v Malajsii. ‚Nevím, jestli je tam nechali jezdci, nebo týmoví mechanici.‘
„Na Langkawi je tak horko,“říká Camille z malajského závodu, „že v cíli dorazí hasičské posádky, aby jezdce ochladily. Viděl jsem záběr, jen jsem se ponořil s kamerou a byl jsem promočený svými potížemi.“Tour of Langkawi se koná v únoru, nejteplejším měsíci Malajsie. Pro cyklisty není neobvyklé, že závodí v teplotách nad 30 °C – což je na hony vzdáleno jarním klasikám.
Během roku budou jezdci jezdit po dláždění, i když v dešti a plískanicích se budou trápit v Alpách a zrychlit sestupy. V době, kdy jsou na zimních okrajích, je však pravděpodobnější, že se setkají s palmami a komáry. Pouze davy lidí zůstávají stejné, až po chytré telefony – ačkoli vlajky již nejsou evropské.
Kamkoli se profesionální peloton vydá, od ospalých francouzských vesnic až po Dálný východ, má moc změnit každodenní svět, rozzářit ho barvami a vzrušením. Není divu, že tolik lidí stojí a zírá. Camille: ‚Tři nositelé dresů sedí nepohodlně na startovní čáře, zatímco malajští tanečníci předvádějí tradiční předzávodní pokleknutí.‘
I když závod skončí, jezdci nemají žádný oddech. Mohou být zraněni a tak vyčerpaní, že upadnou na ulici s tím známým strašidelným pohledem, ale přesto jsou považováni za férovou hru. Camille: Sprinter Michael Schweizer někde v Malajsii. Dříve v závodě trefil palubu a asijský tiskový sbor chtěl svou libru masa.'
Circus: Inside the world of professional bike race by Camille J McMillan je venku. Nakladatelství Velodrome, 30 liber. velodromepublishing.com