Cyklista zjišťuje, jak přechod Dana Martina z Cannondale-Garmin na Etixx-Quick-Step zanechal v Irovi pozitivní pocit
Cyklista: Od tvého přesunu z Cannondale-Garmin [nyní Cannondale], kde jsi jezdil osm sezón, se zdálo, že to jde dobře. Co vedlo ke změně?
Dan Martin: Je opravdu těžké to určit. Asi to byl pocit, že jsem v mnoha ohledech zatuchl. Bylo by mnohem jednodušší zůstat u Garminu. Všechny jsem znal, měl jsem s nimi dobré vztahy a nebyl jsem tam nešťastný. Možná jsem se nudil. Ne, to je špatné slovo. Jen jsem potřeboval něco nového.
Cyc: Rok 2016 jste začali silně, tak jak moc to připisujete svému novému týmu?
DM: Víte, až do posledních několika let jsem nevěřil v psychologii úspěchu, ale když jsem dosáhl vyššího konce? ze sportu opravdu vidím rozdíl, který dělá mentální příprava. Když se přesunete do týmu jako etablovaný jezdec, který již má dobré výsledky, máte téměř pověst, která s vámi jde. Začal jsem u Garminu, když mi bylo 21 let a možná jsem byl vnímán jinak, protože jsme spolu vyrostli. Možná tam byla vzájemná spokojenost.
Cyc: Existují hmatatelné rozdíly mezi vaším starým týmem a novým týmem?
DM: To, co dodržujeme v tréninku, je hodně, ale skutečnost, že jsme měli v prosinci 10denní tréninkový kemp, ukazuje, že tento tým už tvrdě pracuje. Začátkem ledna jsme také měli kemp v Calpe a později ten měsíc další na Mallorce. Zdá se, že je to více času mimo domov, ale na konci dne je to cyklistický tým, takže bude mít podobnou strukturu a pracovní procesy.
Cyc: Boonen, Kittel, Martin, Terpstra, Štybar… vy sami. Etixx je ve fotbale jako cyklistická obdoba Realu Madrid. Připadá vám to jako velký krok vpřed od Garmin-Cannondale?
Určitě se uznává, že je to fantastický tým jezdců. Když spolu trénujeme, je tu takový konkurenční prvek, protože jste obklopeni tak silnou skupinou. Všichni jsme daleko od našich domovů a rodin, takže všichni chceme, aby to stálo za to. To je důvod, proč jsou všichni každou noc brzy v posteli a čerství na vyjížďky. Patrick [Lefevre, 61letý belgický manažer Etixx-Quick-Step] vytvořil nejúspěšnější tým v cyklistice za posledních několik let. Být v tomto prostředí jen přiměje každého pracovat o něco tvrději.
Cyc: Patrick Lefevre je mnohými považován za pana profesionálního cyklistu a je stejně ‚charakterem‘jako váš bývalý šéf Jonathan Vaughters. Jak se tito dva srovnávají?
DM: Jonathan je skvělý, ale hlavním důvodem, proč jsem sem přišel, byla Patrickova víra ve mě. Je mi 29 let, ale stále je dost místa a času na postup. Patrick věří, že svůj talent nevyužívám dostatečně. V tomto prostředí ze mě možná můžeme dostat maximum a
Opravdu můžu tlačit dál.
Cyc: Když už mluvíme o postupu, v březnové Voltě a Catalunya jste skončili třetí. V minulosti jste vyhráli, tak jaký máte pocit ze svého výsledku?
DM: Letos to bylo opravdu těžké – všichni to říkali – ale být vepředu a jít po hlavě s Nairem a Albertem [to jsou Quintana a Contador, kteří skončil první a druhý] a vítězství v etapě byla opravdu dobrá zábava. Byl to také tak mladý tým – myslím, že jsme měli čtyři kluky do 24 let. Pozor, Katalánsko jsem dohrál s nachlazenou hlavou, což možná ovlivnilo mé uzdravení. Už se těším do Arden.
Cyc: Jak bude probíhat váš rozvrh v Ardenách?
DM: Budu závodit ve Flèche Wallonne a Liège, protože vyhovují mému stylu závodění, ale bude mi chybět Amstel. Historicky jsem Amstel používal spíše jako prostředek k tomu, abych si dal nohy do pohybu, ale ne vždy to fungovalo dokonale. V roce, kdy jsem vyhrál Lutych [2013], jsem vypadl z Amstelu. V roce, kdy jsem skončil druhý ve Flèche [2014], jsem na Amstel ujel jen 150 km. Měl bych víc
prohrát v Amstel než vyhrát.
Cyc: Po Ardenách, co plánujete dál?
DM: Po Lutychu si dám chvilku pauzu a pak se vrátím do horolezeckého režimu zpět na svou základnu v Andoře v rámci přípravy na Tour. Budu také závodit na Dauphiné. Až do roku 2015 jsem si neuvědomoval, že závodění na Dauphiné poskytuje mnohem lepší přípravu na Tour – více než Tour de Suisse. Dauphiné vás připraví na stejnou intenzitu, jste na stejném typu silnic a bydlíte ve stejných zasraných hotelech. V podstatě je to stejný styl závodění a psychologicky to je důležité. Suisse je vždy na velkých širokých silnicích a vyznačuje se superrychlými úseky, což je jiný pocit v nohách. Dauphiné vám také poskytne týden navíc přes Suisse na přípravu na Tour.
Cyc: A jakmile jste na Tour, jaké jsou vaše ambice?
DM: Zní to divně, ale je pro mě těžké stanovit si ambice, protože i když je mi skoro 30, nevím, čeho jsem schopen. Je jasné, že Marcel [Kittel] tam bude na sprintech, zatímco já budu sedět na zádech velkých kluků, vyhýbat se problémům, dojet do hor a uvidíme, co dokážu.
Mým cílem je vyhrát etapu. Co se týče pozice na GC, ta se postupem času vyvíjí. Stává se cílem, když vidíte, kde jste ve vztahu k ostatním klukům.
Cyc: Jezdci sotva opustí Champs-Élysées, než zamíří do Ria na olympiádu. Soutěžíte?
DM: Je to dlouhý, kopcovitý silniční závod, takže samozřejmě budu u toho! Vyhrál jsem zbylé dva 250 km kopcovité silniční závody v kalendáři [Il Lombardia a Lutych] a je to příležitost, která se naskytne jen jednou za život. Uvědomte si, že na to nebudu moct trénovat příliš konkrétně, protože to bude Tour a pak odpočinek. Přijedu týden předem a pak se seznamuji… Nemám obavy, že jsem ještě nebyl v Riu, protože den závodu je úplně jiný. Irsko má však pouze dva sloty, takže z jednodenního závodu je ještě větší loterie než normálně.
Cyc: Závodní motorky se po tragické smrti Antoina Demoitieho v Gent-Wevelgem opět dostaly do zpráv. Co si jako ostřílený jezdec myslíte o bezpečnosti motorek v pelotonu?
DM: Je to těžké, protože motorky jsou potřeba kvůli bezpečnosti. Problém je v tom, že existují věci zvané „trpělivost“a „zdravý rozum“, které, jak se zdá, někdy chybí. Vidíte motocykly projíždějící mezi okrajem silnice a pelotonem rychlostí 100 km/h. Tyto rychlosti nejsou vyžadovány, i když my cyklisté někdy také nepoužíváme zdravý rozum a přejíždíme, abychom nechali kola předjet.
Je těžké vědět, co dělat, ale téměř potřebují test povědomí o nebezpečí a neustále se ptát sami sebe: ‚Co je nejhorší věc, která se právě teď může stát?‘Například když nás motorka následuje z kopce a my havarujeme, je příliš blízko, aby nám zabránil v jízdě? Jezdec na motorce by měl takto uvažovat neustále.
Při cyklistice musíte být tak ostražití a očekávat neočekávané. Někteří motoroví jezdci vypadají roztržitě a myslím, že nemají stejné reakční časy jako my. Jde o čtení toho, co se může stát; čtení toho, co se děje s pelotonem; čtu, že se blíží štěrkovitý roh. Musíte reagovat dříve, než k události dojde.
Cyc: Vaše rodina má v cyklistice bohaté dědictví. Už jste někdy diskutovali o otázce příroda versus výchova?
DM: Můj přítel poukázal na to, že vaše sportovní geny pocházejí z maminčiny strany. Moje máma je Stephenova sestra [Roche], takže potenciálně mohla být skvělá cyklistka, ale nikdy nesedla na kolo. Ale výchova je velmi důležitá. Vyrostl jsem v domácnosti obklopené cyklistikou. Co s mým tátou [Neilem, který závodil na kole na olympijských hrách v roce 1980 a 1984] a Stephenem a Nicolasem Roche [Danův strýc a bratranec], vždy jsem si byl dobře vědom historie kolem našeho sportu. Cyklistické závody sleduji od svých šesti měsíců. Všechny ty hodiny jako dítě vyvinou taktické nuance, které nemůžete jen tak vybudovat, když je vám 20 let. Možná odtud mám některá svá vítězství. Nyní jsem součástí jednoho z nejúspěšnějších týmů v cyklistice, je čas, abych napsal svou vlastní kapitolu.
