Britská sportovní hvězda na zlatých medailích, cool Runnings a částečný úvazek
Cyklista: Po zisku zlata v madisonu a stříbra v týmovém stíhacím závodě na Mistrovství Evropy na dráze a zlata v madisonu a týmovém stíhacím závodě na Světovém poháru v Manchesteru, jsi spokojený se začátkem sezóny?
Elinor Barker: Nemyslel jsem si, že to půjde tak dobře, jak jdou, protože je tak brzy v sezóně. Udělal jsem road Worlds a pak jsem měl týden volno. Před Eurem jsem měl mít dva týdny tréninku, ale zranil jsem si krk.
Najednou jsem byl na kole a říkal si: ‚Na to jsem trénoval jen týden. Jak to půjde?‘
Cyc: Líbilo se vám závodění na silnici?
EB: Bylo to mnohem lepší, než jsem si myslel, ale velmi odlišnými způsoby. Rozhodl jsem se letos zacílit na časovku, ale opravdu to nevyšlo.
Možná se k tomu za pár let vrátím. Ale měl jsem dobrý Nationals [4. v silničním závodě, 5. v TT] a vyhrál jsem etapu Ladies’ Tour, což jsem nikdy nečekal.
Byl to případ: vyzkoušej si to a ať se stane cokoli, pořád se můžu vrátit na trať v zimě.
Cyc: Jaké jsou vaše nejranější vzpomínky na cyklistiku?
EB: Moje rodina vždy hodně jezdila na kole. Můj děda byl cyklista a závodil v TT, ale zemřel, když byl táta teenager, takže jsme to nikdy nezjistili, dokud moje teta nenašla nějaké výstřižky ze závodů, které vyhrál, a TT, ve kterých měl rekordy.
Cyc: Je pravda, že jste začali jezdit na kole, abyste se vyhnuli plavání?
EB: Je to pravda. U bazénu byla cyklostezka a oba tréninky probíhaly současně. Věděl jsem, že když udělám jedno, nedokážu druhé.
Nemám ponětí, jak jsem se z toho dostal, protože koupání bylo levnější, mnohem méně nebezpečné a bylo to uvnitř, takže maminka mohla sedět v kavárně a povídat si.
Cyc: Byl okamžik, kdy jste věděli, že se můžete stát profesionálem?
EB: Ne, rozhodně ne. Jen jsem si pomyslel: ‚Teď mě tato osoba bije a možná ji porazím příště. Pak se možná dostanu do Talent Teamu.
Pak možná program olympijského rozvoje. A jednoho dne chci být vybrán pro tento závod.‘A pak vám nakonec zbývá jediný závod, a to olympiáda. A chcete to vyhrát.
Cyc: Na co vzpomínáte po zisku zlata v týmovém pronásledování v Riu?
EB: Bylo to nejlepších 10 minut mého života. K tomu bude potřeba hodně. Bolelo mě víc, než jsem kdy měl, ale bylo to neuvěřitelné.
Moji rodiče nejezdí na mnoho závodů, protože mají práci, takže bylo docela skvělé je tam mít.
Těch 10 minut poté bylo úžasných, ale asi o dvě hodiny později jsem se pohádal s rodinou o tom, co budeme dělat dál, a velmi rychle se to stalo velmi světským.
Cyc: Jak jste oslavili?
EB: Já a Katie [Archibald] jsme chtěli jít ven s našimi rodinami a to je to, co začalo hádku, protože to bylo jako pasení koček.
Byly to dvě hodiny, co jsme opustili velodrom, a stále jsme to viděli. Jen jsme potřebovali někde najít bar – kdekoli. Nakonec jsme je nechali a šli do domu Team GB.
Neměli jsme žádné jídlo, takže jsme se docela rychle opili. Byly 4 hodiny ráno a my jsme si uvědomili, že jsme se nesprchovali. Byli jsme v teplácích.
Nešli jsme ven ve výstroji, ale stále jsme měli na sobě ponožky a sportovní podprsenky, ve kterých jsme závodili.
Cyc: Popište pocit z jízdy na pronásledování světového rekordu týmu.
EB: Když to jde dobře, skoro si na to nepamatujete. Není na tom nic výrazného. Je to téměř nevýrazné, protože je to prostě bezproblémové.
Ty špatné mě nutí myslet na scénu v Cool Runnings, kdy všechno spadne [bobová dráha] a postupně se to zhorší.
Víte, že něco není v pořádku, ale nejste si jisti co, a prostě se to rozpadá na kousky.
Cyc: Rozvíjíte úzké vazby s ostatními týmovými jezdci?
EB: Ano, ale ne tak, jak lidé očekávají. Lidé si myslí, že to musí být jako klasický americký sportovní film, kde se ze začátku nenávidí, řeší své problémy a na konci jsou všichni nejlepší přátelé.
Myslím, že máme silné pouto, ale není to tak, že bychom nosili náhrdelníky ‚nejlepší přátelé navždy‘.
Cyc: Jak relaxujete?
EB: Normální věci, jako je sledování televize a poslech hudby. Studuji také na částečný úvazek. Líbí se mi to, protože to znamená, že když jsem měl špatný den na motorce, pořád se svým životem něco dělám.
Dělám titul Open University a momentálně se věnuji biologii člověka a duševnímu zdraví.
Jako ženy ve sportu se do něj nepustíte pro peníze. Není to něco, na co bych si stěžoval, ale není to něco, u čeho si myslím, že vydělám spoustu peněz a nikdy nebudu muset dělat nic jiného.
Po tomhle budu muset mít práci a chci se na to dobře připravit.
Cyc: Jaké jsou vaše cíle pro rok 2018 s týmem Wiggle road a GB track team?
EB: Těším se na to jako minulý rok před Tokiem, až se budu moci trochu roztáhnout. Chci se propašovat na pár klasikách mezi skladbou Worlds a Commonwe alth Games.
Každý chce absolvovat Women’s Tour. Rád bych jel na Tour of California a jel v Norsku, Švédsku a Plouay, ale záleží na tom, kde mě tým potřebuje.
Cyc: Kdy se začnete soustředit výhradně na trať pro Tokio 2020?
EB: Kdybychom byli méně soutěživý národ, řekl bych, že o rok později, ale je tu tolik dívek, které by mohly obhájit místo v každém závodě.
Abyste mohli udělat mistrovství světa, musíte absolvovat mistrovství světa a k tomu se musíte kvalifikovat. Efekt sněhové koule je takový, že pokud nyní dosáhnete dobrých výsledků, budete vybráni pro závody příští rok.
Kdybych se na to nepřipravil, najednou by bylo méně příležitostí. Takže teď to tak nějak začalo, abych byl upřímný.
