Vincenzo Nibali, čerstvý z vítězství na Tour de France 2014, nám vypráví o tréninku, vítězství a dospívání jeho hrdinů
Cyklista: Jaký to je pocit vyhrát Tour de France?
Vincenzo Nibali: Neexistují slova, která by to popsala, abych byl upřímný. Stání na pódiu na Champs Élysées ve mně vyvolalo pocit, který prostě nedokážu popsat. Vyhrát Tour je jako
splněný sen.
Cyc: Včera v noci (po etapě Champs Élysées) musely být nějaké oslavy. Co nám můžete říct?
VN: Jo, včera jsme skončili hodně pozdě v noci. Vítězství jsme oslavili s týmem – udělali jsme nějaké slavnostní toasty, snědli dort, udělali pár fotek. Probuzení dnes ráno a čtení novin bylo docela emotivní.
Cyc: Byl nějaký konkrétní okamžik, kdy si myslíš, že jsi vyhrál Tour?
VN: Od začátku do konce to bylo těžké turné. Ale myslím si, že spíše než o konkrétní okamžik šlo spíše o překonání možných šancí o to přijít, a těch bylo hodně.
Cyc: Zdálo se, že si chcete při každé příležitosti vzít čas na své soupeře. Myslíte si, že útok je nejlepší forma obrany?
VN: Rozhodně. Pro mě byl nejlepší způsob, jak obhájit svůj náskok, zaútočit a zvětšit jej – zvlášť když jsem na RZ Roubaix získal dvě a půl minuty. Byla to náročná etapa na čtení, ale ukázalo se, že to byl velmi důležitý den na Tour.
Cyc: Máte pověst dobrého sjezdaře a jezdce na kole. Máte někdy obavy v situacích, kdy jsou tyto dovednosti vyžadovány?
VN: Někdy to může být trochu znepokojivé. Jsem napjatější, zvláště na mokré vozovce, ale dávám si větší pozor. Dobře jezdit na kole je jen otázkou zručnosti a největší nebezpečí představují ostatní jezdci; když brzdí, nebo když kloužou. To vše je však součástí hry. Už se mi to také stalo.
Cyc: Jsi zklamaný, že nakonec nebyl žádný Froome nebo Contador, se kterým bys mohl soutěžit?
VN: Ne, vůbec ne. Každý závod má svůj vlastní příběh a tentokrát to bylo přesně tak, ale doufám, že v budoucnu bude příležitost znovu s nimi závodit na Tour.
Cyc: A co Team Sky? Změnil jejich nedostatek viditelnosti závod?
VN: Team Sky rozhodně nebyl tak silný jako v minulosti, ale nemyslím si, že se závod bez nich příliš nezměnil a my [Astana] jsme měli dobrý závod.
Cyc: Jste teprve šestou osobou v historii, která vyhrála všechny tři Grand Tour. Se kterým jste nejspokojenější?
VN: Jako Ital bych řekl Giro d’Italia. Ale jako cyklista to musí být Tour de France.
Cyc: Takže vaše přezdívka: Proč ‚Žralok z Messiny‘?
VN: [usmívá se] Vždycky to byla moje přezdívka. Líbí se mi to.
Cyc: Našla jste jako mladý muž cyklistiku, nebo si cyklistika našla vás?
VN: Předpokládám, že jsme se našli. Už od dětství jsem miloval cyklistiku. Můj táta jako amatér trochu závodil, vyhrával a užíval si. Vyzkoušel jsem několik sportů, jako je fotbal, běh, ale ten, který mi dal nejvíce svobody, odhodlání a smyslu pro soutěživost, byla cyklistika.
Cyc: Pamatuješ si svůj úplně první závod?
VN: Ano, bylo mi 13. Noc předtím jsem nespal, ale skončil jsem druhý. Těsně před cílem byla zatáčka a šel jsem do ní jako druhý. Snažil jsem se dohnat toho chlapa vepředu, ale…
Cyc: Tak co by o tobě teď řekl 13letý Vincenzo?
VN: Nevím. Ale během toho závodu mluvil muž s mým tátou a zjistil, že to byl můj první závod. Zjevně řekl: ‚Tohle dítě bude mít úspěch,‘ale byl jsem příliš mladý, abych to pochopil. Stále mám fotku nás dvou spolu.
Cyc: Kdo byli tvoji hrdinové, když jsi vyrůstal?
VN: Opravdu jsem obdivoval Francesca Mosera. Když jsem byl mladší, dívali jsme se s tátou na záznamy Gira, Paříž-Roubaix, Miláno-San Remo. Sledovali jsme Giuseppe Saronniho a Eddyho Merckxe, ale můj nejoblíbenější byl Moser. Když jsem pak byl trochu starší, upoutal mou pozornost nezapomenutelný Marco Pantani.
Cyc: Jste prvním italským vítězem Tour od Pantaniho a vaše vítězství přichází 10 let po jeho smrti. Ale někde jsme slyšeli, že plánuješ dát žlutý trikot jeho matce?
VN: Ano, vyhrát Tour 16 let po Pantanim v roce 1998 je obrovská čest. Pořád nemůžu uvěřit, že se to vlastně stalo. Ale ano, Pantaniho matka mi před Tour dala jeho vlastní žlutý trikot a budu rád, když jí budu moci dát svůj.
Cyc: Kde nejraději trénuješ?
VN: S horami a podnebím bych musel říct, že moje rodné město na Sicílii – i když tam dneska moc nejezdím.
Cyc: A na závěr, jaká je vaše oblíbená vzpomínka z Tour de France?
VN: Myslím, že to musí být etapa, kterou jsem vyhrál v Sheffieldu. Byla to skvělá etapa a bylo to poprvé, co jsem si oblékl žlutý trikot. Byl to neuvěřitelný pocit, který může cítit jen málo lidí, takže to musí být určitě můj oblíbený.
