Je to jedna z největších záhad cyklistiky: proč se o 22. zatáčce Alpe d’Huez nikdy nezmíní?
Je to vlásenka stejně jako dalších 21 zatáček, které zahrnují výstup na Alpe d'Huez, a stejně jako ostatní má očíslovaný znak připomínající jméno jezdce a roky, kdy na horu vystoupil.
V tomto případě je ale číslo „0“a jméno jezdce – Bas Mulder – je jedním z mála lidí, o kterém slyšeli. Přesto každý první čtvrtek v červnu od roku 2011 asi 5 000 cyklistů poctilo jeho jméno tím, že vyjeli nahoru a dolů Alpe tolikrát, kolikrát za den mohli, aby získali finanční prostředky pro nizozemskou charitu proti rakovině.
Alpe d’Huez se poprvé dostal do popředí jako lyžařské středisko ve 30. letech 20. století a cesta k němu byla účelově postavena pro obsluhu jeho hotelů, restaurací a dalších podniků. Je to také solidní kus techniky s pravidelnými, konstantními sklony a širokými vlásenky, které jsou ve skutečnosti nejrovnějšími úseky stoupání, které usnadňují nákladním autům a autobusům vyjíždění a sjíždění hory.
U příležitosti oznámení, že Alpe bude hostit bobovou akci zimních olympijských her v Grenoblu 1968, místní rada vztyčila u každé vlásenky číslované značky, počínaje číslem 1 v první zatáčce na okraji střediska a konče s číslem 21 dole.
Teprve v roce 1976 si hora začala budovat svou pověst epického bitevního pole o nadvládu na Tour de France, kterou má dnes – a stalo se to téměř náhodou. Ředitel Tour Félix Lévitan potřeboval náhradní cíl poté, co ztroskotala plánovaná etapa do Grenoblu a místní novinář Roger-Louis Lachat navrhl zpáteční návštěvu Alpe d'Huez, které hostilo první vrchol Tour v roce 1952, ale následně bylo ignorováno.
Byl to začátek trvalého vztahu, který tam od té doby 27krát skončil etapu (včetně dvakrát v roce 1979) a fráze „21 zatáček Alpe“je zakořeněna v cyklistickém folklóru. V roce 1995 byla k číslovaným cedulím na zatáčkách přidána jména všech vítězů etap Alpe a jejich roky triumfu.
Je jen škoda, že po projetí poslední z těchto 21 zatáček mají jezdci ještě minimálně dvě další vlásenky – plus závěrečnou 90stupňovou levou ruku – k vyjednávání před projetím cílem na úpatí lyže -výtahy na Avenue du Rif Nel.
Když jsem poprvé jel po Alpe, počítal jsem zatáčky dolů se skřípějícími zuby, napůl jsem očekával blikající světla a tančící roztleskávačky, když jsem konečně zamával pedály kolem značky s číslem „1“.
Místo toho silnice pokračovala vzhůru kolem barů a hotelů, než se nakonec prudce zhoupla doleva. Přes zpocené sluneční brýle jsem rozeznal rozmazaný nápis s číslem „0“a jméno jezdce, kterého bych
nikdy neviděli.
Cesta stále stoupala a po další vlásence jsem byl přesvědčen, že jsem ztracen. Zastavil jsem se zeptat na cestu a bylo mi řečeno, že mám ještě půl kilometru do cíle. Po poslední levotočivé zatáčce jsem šlapal do pedálů, dokud cesta náhle neskončila u řady horských cyklistů čekajících na použití sedačkové lanovky. Seběhl jsem zpátky z kopce a nakonec jsem našel maličký nápis vysoko na kandelábru oznamující, že toto je ‚Arrivée officielle du Tour de France‘.
Pro nejikoničtější stoupání v cyklistice to bylo zdrcující anti-vyvrcholení.
To nebude důležité pro tisíce cyklistů, kteří se každý první čtvrtek v červnu účastní „Alpe D’HuZes“. Jejich cílem je zdolat horu alespoň šestkrát – v holandštině „zes“– časy, aby získali peníze pro Nizozemskou společnost pro rakovinu (KWF).
Událost – nyní ve svém 11. ročníku – je v mnoha ohledech přirozeným rozšířením Hollandova milostného vztahu s ‚Nizozemskou horou‘. V letech 1976 až 1989 pět nizozemských jezdců vyhrálo osm ze 13 etap Tour, aby dokončili na Alpe d’Huez, a nizozemský kněz oslavil každý triumf zvoněním na zvony farního kostela na vrcholu Alpe.
Ale stejně silné pouto existuje mezi nejslavnějším stoupáním na kole a zemí bez hor ve znamení 22. zatáčky Alpe d’Huez. Nese jméno holandského amatérského cyklisty Bas Muldera, který zemřel na lymfom ve věku pouhých 24 let v září 2010 poté, co v předchozích čtyřech letech absolvoval Alpe d’HuZes.
'Během čtyř let své nemoci se Basu Mulderovi podařilo inspirovat lidi všech věkových kategorií, že vždy můžete ze svého života něco udělat, bez ohledu na to, jak je těžký nebo krátký,' říká Johan van der Waal, prezident
Nadace Alpe d’HuZes. ‚Takže jsme na jeho počest vytvořili cenu Bas Mulder Award, která má inspirovat mladé vědce v oblasti rakoviny.‘
Tato značka byla představena v roce 2011 poté, co byl starosta Huez Mulderovým příběhem tak dojat, že navrhl zavést „ohyb 0“po stávajících 21, takže Mulderovo jméno mohlo být přidáno k čestnému jménu hory.
Cyklistika je sport, který miluje své tradice, takže není divu, že mýtus o 21 zatáčkách přetrvává. Přesto, nechtěl by Van der Waal vidět uznání Muldera a práce charity s oficiálním uznáním 22. zatáčky?
„To by bylo samozřejmě hezké, ale myslím si, že na Tour a Alpe d’Huez je to most příliš daleko,“říká. „S „21 zatáčkami“je spojeno příliš mnoho věcí a zboží v tomto případě vyhrává.“
Umožněte tedy cyklistovi, aby alespoň částečně napravil rovnováhu zvednutím sklenice na památku Basa Muldera a 22. zatáčky Alpe d’Huez.
Další informace o nadaci Alpe d’HuZes Foundation najdete na opgevenisgeenoptie.nl
